Ústřední topení

Postup řešení těžké šifry "Sbírka lahví" týmem Ústřední topení

případová studie

Abstrakt pro manažery:

Na příkladu Ústředního topení je prokázáno, že i těžkou šifru může vyřešit v podstatě každý.

Úvod:

Řešení těžkých šifer je nejdůležitější činností týmu na šifrovačce. Na konkrétním přikladu postupu týmu Ústřední topení při řešení šifry "Sbírka lahví" je ukázán význam jednotlivých dílčích postupů. Jsou to: důkladné prohlédnutí zadání, pojmenování singularit, hloubková analýza, vytipování možných cest k řešení a jejich pečlivé prověření. Dále je zdůrazněna nezbytnost pravidelného brainstormingu. Jako velmi významné se ukazují i zdánlivě vedlejší okolnosti, jako dodržování pitného a stravovacího režimu jednotlivých členů a podpora krevního oběhu pravidelným cvičením. Pochopitelně velmi významným prvkem je v mnoha pramenech vyzdvihované udržování "bojového ducha" týmu. Naše zkušenosti však ukazují, že na řečeného ducha nelze příliš spoléhat, protože jeho luštitelské schopnosti jsou relativně slabé. Například týmové prozpěvování bojových popěvků nad náročnou grafickou šifrou spíše brání potřebné koncentraci řešitelů.

Klasifikace šifer:

Šifry můžeme základním způsobem rozdělit na lehké, těžké a blbé. Toto dělení je u každého týmu jiné a proto v zásadě subjektivní.
Tedy: tým přijde, vidí šifru, někdo hned řekne správný nápad a po chvilce práce tým odchází = lehká šifra. V případě Ústředního topení (dále UT) například osmisměrka na hře Široko daleko nebo čtverečky na TMOU 7.
Nebo: tým přijde, vidí šifru, 2-9 hodin vymýšlí mnoho k cíli nevedoucích kombinací a úporně je prověřuje, načež si zavolá o řešení, hra skončí nebo tým odjede domů = šifra blbá. V případě UT například slabiky na TMOU 9 nebo přesmyčka (TURBOKOMPRESOR) na Za nosem 3.
No a všechny ostatní případy patří do skupiny šifer těžkých. Je tedy nepochybné, že řešení těžkých šifer je nejpodstatnější činností týmu na šifrovačce.
Zdálo by se, že určit typ šifry hned při prvním shlédnutí není důležité, že stačí nechat toto určení na později. Opak je pravdou. Zkuste si jen představit, jak by se urychlil postup šifrovačkou (případně návrat domů do tepla), kdyby tým dokázal bezpečně rozlišit šifru blbou od šifry těžké hned po přečtení zadání.

Sbírka lahví a Ústřední topení:

Popišme si postup týmu Ústřední topení (dále UT) podrobně a pokusme se odvodit obecně prospěšná poučení z jejich zápasu se šifrou.
UT dorazilo k lahvím asi jako druhé v pořadí, leč poněkud neortodoxně. Důsledná aplikace pokynu "skrz" v tajence předchzí šifry vedla ke správnému rohu oplocení, ale tým skončil na druhé straně plotu než bylo zadání. Poučení první tedy zní: "Než vlezeš do nějakého areálu, raději chvilku přemýšlej."
Radost nad znovuspatřením flašek byla veliká, nastalo chaotické prohlížení a opisování zadání. Že jsou ty pitomý lahve rozdělený na dvě skupiny si nikdo nevšiml. Poučení druhé tedy zní: "Důkladně prohlížet neznamená jen vzít si lupu. Taky třeba poodstoupit pět kroků zpátky."
Po porovnání s komiksem a opsání hodnot 0-1-2 do úhledné tabulky 6x16 na to koukl expert na morseovku a pravil, že vychází nejvýš změť písmen a čísel, takže morseovka to nebude. Prostí laici si nedovolí o slovech experta pochybovat, tož se pokračovalo už celkem důsledným hledáním singularit. Poučení třetí (poněkud otřepané) tedy zní: "Důvěřuj, ale prověřuj."
Příslušný komiks byl pak protřepán skrz na skrz, i nastalo hraní s víčky a bez víček. A to na dost dlouho. Poučení čtvrté (ještě otřepanější) tedy zní: "Orgové jsou v podstatě svině."
Víčka konečně opuštěna jako neperspektivní a došlo na vědeckou analýzu. 16 x 3^6 je zjevně příliš mnoho informačních bitů na obyčejnou tajenku, proto to musí být nějaký princip se spoustou šumu - jasně, grafika. A byla zábava na další hodinku, hodinku a půl. Z obrázků bylo vidět, že ze začátku je ten chaos trochu jiný, méně chaotický. Hmm.....nic. Dodržoval se pitný a stravovací režim, i na zdravotní procházky došlo, ale každý sám. Poučení páté tedy zní: "Dělejte všechno alespoň ve dvou. Půlky nápadů se musí potkávat."
Pak přišel pořadatel a pověsil na stromy červená světlíška. A za chvíly odešly Pralinky zvlášť. Super, šifra je řešitelná, dal ji jiný tým než Prahory. A je to jasné, zpátky k variantě jedna flaška, jedno písmeno. První slovo má pět, takže to bude od KONCE...hledejte ulici na jedenáct. A nastalo brutální zpětné inženýrství. Z aplikace KONCE na prvních pět flašek bylo jasné, že ulice začíná na P a šesté od konce je O. No, ještěže taková ulice ve Zlíně není. A uběhla další hodinka. Poučení šesté tedy zní: "Když zkoušený postup připadá nepravděpodobný několika členům týmu, zapomeňte na něj ať je sebelákavější."
Čtvrtá hodina pobytu UT u flašek se blížila ke konci, odešlo pár dalších týmů a o to víc jich přicházelo. Nálada v týmu byla stále bojovná a veselá, ale luštilo se čím dál míň. Expert na morseovku si do tabulky udělal čáru za pátou flaškou a pravil, že tam vidí čísla 1,7,3,4,5,6. Takže kdyby místo jedničky byla dvojka, tak to po jiném seřazení bude 2-7. A odešel se podívat, jestli první vlastnost není opsaná špatně. Ach jo, samozřejmě není. No, naštěstí to byla jedna z mála věcí, co UT udělalo správně - výše uvedenou blbou úvahu řekl dotyčný nahlas. A bylo vymalováno... zbytek šifer ve hře už byly naštěstí šifry lehké. Poučení sedmé tedy zní: "Sebepitomější postřeh či nápad řekni ostatním."

Závěr:

Z výše uvedeného příběhu je nasnadě, že i spolek trotlů, který ignoruje většinu zásad správného luštění, má šanci prolomit těžkou šifru. Je k tomu ovšem potřeba trocha štěstí a hodně, hodně vytrvalosti. A nebo naopak.
Pro většinu luštitelů (v zásadě pro všechny kromě jistého týmu, jehož název má většinou 7 písmen a končí na ORY) máme na závěr dvě zprávy. Ta dobrá je, že vytrvalost se dá natrénovat.