Jak NEprojít TMOU
manuál pro středně pokročilé
Předmluva
Je všeobecně známo, že skutečná motivace člověka se často významně liší od toho co dává najevo, často i od toho co je sám sobě ochoten přiznat. Teprve statistické zpracování většího množství dat dokáže odhalit po čem doopravdy toužíme a často je to zjištění velmi překvapivé. Víme, co opravdu hnalo kupředu Leonarda da Vinciho nebo Járu Cimrmana? Teprve podrobný rozbor typických rysů jejich prací nám může dát odpověď. U posledně jmenovaného už alespoň tušíme. Příznačná "zemitost" Mistrových literárních děl má zřejmou spojitost s nedávno objeveným incidentem z géniova dětství. Dvanáctiletý Jára totálně propadl v klukovské soutěži o to, kdo vymyslí nejsprostší slovo, a těžce pak nesl posměšky svých vrstevníků. Možná, že právě toto dětské trauma stálo u kolébky Mistrovy neukojitelné touhy tvořit všem srozumitelné odborné termíny, vymýšlet lidové anekdoty i psát divadelní hry pro publikum s nedostatečným vzděláním.
Důkladný výzkum si nepochybně zaslouží i motivace účastníků šifrovacích her. Obecně se má za to, že cílem typického týmu je hru pokud možno dojít, nejlépe zvítězit. Po nedokončené hře se objevují hlášky typu "příště vám ukážeme", ti taktnější říkají "za rok to určitě dojdeme" a tak všelijak podobně. Statistika však hovoří o něčem zcela jiném. Hry, které nabízejí možnost dojít v podstatě každému, se potácejí na okraji zájmu, zatímco kvůli odepření startu na TMOU se pořádají demonstrace v centrech velkých měst. Významný nárůst zájmu o TMOU nastal ne po čtvrtém ročníku, kdy došlo dvacet týmů, ale po smutně proslulém ročníku pátém kdy nedošel nikdo a většina startovního pole skončila na šestém stanovišti. Nebudeme trápit čtenáře výčtem dalších suchých faktů?, závěr je nad slunce jasnější. Typický účastník šifrovací hry touží po totálním zákysu pokud možno někde hluboko v terénu, těší se, že zase zažije ten pocit marnosti, kdy po dvou hodinách zírání do změti čar už ví, že tohle prostě nedá ani ráno, chce znovu prožít ten předem prohraný boj s neúprosným časem před koncem hry.
Ukojení této základní potřeby však podléhá obdobným zákonitostem, jaké platí u požívání návykových látek. Dosáhnout kýžené slasti je s každou dávkou těžší a těžší. Stupeň závislosti na šifrovačkách se měří herním indexem (dále HI, viz http://tmou.gdi.cz) a čím vyšší HI, tím vyšší nebezpečí, že tým hru dojde. Typicky pak po krátké falešné euforii následuje frustrace a zmatek v základních životních hodnotách jedince i týmu. Dojde-li k takovému selhání častěji, hrozí totální rozpad osobnosti a ztráta zájmu o šifrovací hry.
Základem úspěšné prevence je uvědomit si hrozící nebezpečí. Následující kapitoly manuálu prokládané praktickými příklady by vám pak měly pomoci se s touto hrozbou vypořádat a zajistit si tak trvalý požitek ze šifrovacích her, TMOU obzvlášť.
Před hrou
Po loňském nečekaném selhání na Svíčkách (nepozorovaný nárůst HI nás zastihl nepřipravené) jsme si začali dávat pozor. Dařilo se nám když už dojít, tak po limitu nebo alespoň nevyhrát. Občas jsme museli sáhnout k nouzovým řešením, jako je např. chybná interpretace správné tajenky (odjezd do Kolovrat).
Před hrou se osvědčuje přetížit klíčové členy týmu prací či studiem, takový ateliérový týden studenta architektury dokáže zázraky.
Takto jsme například v pohodě ustáli letošní Bednu. Na hru s nápovědami jako bylo Za nosem ovšem nestačil ani záchvat migrény přímo při hře.
Zaručeným receptem je tým oslabit. Tady paradoxně pomáhá chodit pokud možno co nejvíce šifrovaček brzy po sobě. Sice to vede k dalšímu zvyšování HI, ale tým se málokdy sejde v nejsilnějším složení a často dokonce vyráží ve třech či čtyřech lidech.
UT zvolilo radikální řešení - nejlepší luštičku týmu jsme exportovali na rok do Kansasu. Před TMOU9 to ale přesto vypadalo zle. Podařilo se vytvořit telefonický most s Lenkou, sehnat kvalitní náhradnici za nemocnou Janu a všichni jsme byli vyspaní, odpočatí a natěšení. A ani počasí nedávalo moc nadějí na zmrznutí. Nezbývalo, než věřit orgům že nám dají ještě šanci.
Start
Není nad to např. přijet na start pozdě nebo si nepřečíst poslední info před hrou, či jakkoliv jinak zajistit, abyste z prvního stanoviště vyráželi po hromadné nápovědě a v davu.
Starty na TMOU bývala naše jistota, vždy jsme vyráželi mezi posledními. Letos přišli všichni včas, nažhavení, a tak i přes dílčí úspěchy (např. kotelník odmítl růžovou šifru s přesvědčením že to je pro diváky) jsme vyráželi dál nebezpečně brzy.
Úvodní šifry
Tým s vysokým HI většinou nemá na začátku moc co řešit. Ale pozor, šance nabrat zajímavé zdržení tady jsou. Rychle naskočit do špatné šaliny, nebo třeba zapomenout cestou správné znění tajenky.
Takto jsme už na stanovišti 3 marně hledali příkop který tam nebyl a hned naskočilo 15 minut.
První těžká šifra
Je pravidlem, že někdy před přesunem do terénu je náročná šifra, první opravdová šance pořádně zakysnout. Tu je třeba využít. Ještě čerstvý tým vetšinou nemá problém s nápady, tak je potřeba každý špatný důkladně prověřit, nejlépe dvěma členy týmu nezávisle. A čas hezky ubíhá.
Krychli (č.6) jsme využili důkladně. Překrývání jsme objevili záhy (donkonce fotograficky zdokumentovali) a zavrhli jako náhodu a nepřesnost. Zato složité konstrukce vytváření rovnoramenných obrazců z různého úhlu pohledu nám vydržely skoro 5 hodin. V možná i totálním zákysu nám zabránil pořadatel neférovým umožněním nápovědy (považte, na TMOU!). Odolávali jsme dlouho, ale nakonec když už bylo celkem jasné, že to na dojítí nebude, jsme se poddali.
Terén
Postupy terénem skýtají spoustu zajímavých možností jak ztrácet drahocenný čas blouděním (nevyužívání mapy, přílišná důvěra v mapu apod.). Velmi dobrou metodou by bylo místo trpělivého luštění haluzit po okolních kótách. Takovou metodou však tým s vysokým HI opovrhuje jako neetickou.
Tým složený vesměs z orientačních běžců by měl na přesunech získávat. Tentokrát tomu tak opravdu bylo. 7-8-9 byly celkem lehké šifry a tak se vzdálenost k cíli nebezpečně zkracovala.
Význam hodin ztracených v úvodu hry se projeví v terénu. Při optimálním načasování vás první těžká teréní šifra zastihne v době totálního útlumu nad ránem a je vyhráno. Promrzlé a provlhlé svítání nad beznadějně vyhlížející šifrou je ta pravá slast každého "šifraře", jen si to přiznejme. Má-li váš tým opravdu silnou vůli, nezapomeňte spacák, lépe dva. Nic nerozkládá morálku luštiče nad ránem tak dobře jako pohled na spokojeně spícího parťáka. A těžké batohy taky nějakou tu minutku na každém přesunu přidají.
Toto jsme na TMOU9 nezvládli. Slabé ryby měly být takovou šifrou, ale my jsme tam přes veškerou snahu na šestce dorazili příliš čerství. SZ v první tajence nás sice zmátlo a vyrazili jsme k rybníku s tím, že buď to tam bude nebo to budeme muset vyluštit ještě jinak. A i B bylo správně, ale vyluštili jsme vše a autorským postupem. A co bylo nejhorší, docela rychle. Prostě další věc, co se orgům nepovedla, tato šifra měla být o dvě stanoviště dál a hned by si ji týmy jinak užily.
Smrtící třináctka
Tradic dbalý org zařadí někde před koncem "smrtící" šifru, šifru s nějakým šíleným nápadem okořeněným spoustou balastu. Nejvytrvalejší týmy s vysokým HI se tam doplazí dvě až tři hodiny před koncem hry a za odměnu je čeká stoprocentní zážitek, něco jako pomalá smrt hladem.
I na TMOU9 byla třináctka nadějným kandidátem na takovou šifru. Bohužel ji autor učinil příliš "férovou" a nezbylo než ji regulérně dát. A tak jsme kráce před devátou ráno přicházeli na stanoviště č. 14, koukali dolů na Líšeň a tušili, že to asi dojdeme. Dvacet minutek jsme pohledali, ale pořád zbývalo nechutně dost času.
Buďte paranoidní, paranoidní, paranoidní!
Všechny doposud uvedené metody jsou dobré, ale pouze pomocné. Základní a nejsilnější zbraní každého týmu s vysokým HI je paranoia. Všímejte si každé podezřelé skvrnky na papíru zadání, používejte lupu, nahřívejte nad ohněm, porovnávejte s tvary na mapě a hlavně počítejte. Počítejte písmenka, slova, věty, interpunkci, součet pádů podstatných jmen, druhé mocniny, střední odchylku od řady letopočtů nástupu prezidentů... podivná náhoda se dříve či později objeví a máte vyhráno.
Čtrnáctka jak známo se dala v podstatě rovnou přečíst. Lenka je náš specialista na podobné hříčky, tak moc nechybělo a byli jsme v půl desáté v cíli. Naštěstí se nám vybil posílací telefon a než jsme Lence improvizovaným způsobem nadiktovali zadání, už jsme stihli geniální úvahu že 30 a 12 na konci je hint na rok a tak jsme spočítali písmenka. 365 jich sice nebylo, ale za to 306 (bez těch číslovek). A to znamenalo že poslední písmenko je 2.11., den začátku TMOU9! A 44 slov jako 44 týdnů! No to přece nemůže být náhoda. A hned jsme to Lence nahlásili a tak i ona hledala svátky, víkendy, data šifrovaček a já nevím co ještě. Asi tak v půl dvanácté nám začlo docházet (i podle týmů které přišly a za 15 minut odešly), že to asi bude jinak, ale tou dobou už byla všechna morálka v tahu a nastávalo ono známé pomalé čekání na smrt. A ve 12:00 jsme se probrali, radostně zvedli a šťastně odkráčeli domů. Další téměř dokonalý zážitek, i když to tentokrát bylo o fous. Ale dokázali jsme to, pořadatelům navzdory. Tak "férové" šifry po celou dobu hry snad ještě nebyly. Však to taky hned 17 týmů neustálo...
Samozřejmě paranoia sama nestačí, je potřeba vynalézavost, vytrvalost, znalosti, fungující týmová spolupráce... ale to všechno přece každý tým s vysokým HI má. Stačí si jen uvědomit pravou podstatu našeho snažení, odhalit tu hrozbu, která nad námi v každé hře visí, a postavit se jí čelem.
V dnešní době už se nedá spolehnout ani na takové osvědčené jistoty, jako je snaha organizátorů o originalitu za každou cenu. Úspěšná cesta k dalším hlubokým zážitkům na šifrovacích hrách závisí jen a jen na Vás. Doufáme že tento stručný manuál Vám v tom alespoň trochu pomůže.