Ústřední topení

Praha
Složení: Lenka, Jirka, Vory, Michal, Vilo
4. místo

Tož to bylo tak:‭ ‬Jednoho chladného březnového rána se naše Ústřední topení rozhodlo,‭ ‬že už má plné zuby téhle pochybné reality a že jako je nejvyšší čas s tím Matrixem něco udělat.‭ ‬I přestalo si zatápět jen tak pro srandu králíkům a radši jednoho z nich‭ (‬toho bílého‭) ‬následovalo dlouhou cestou až do samotné matičky Prahy.‭ ‬A nám nezbylo,‭ ‬než vyrazit za ním‭ (‬pochopte,‭ ‬byla nám bez něj zima‭)‬.‭ ‬A věřte,‭ ‬že to nebylo jednoduché,‭ ‬sesbírat všechny síly poztrácené sotva týden před tím při hledání Pokladu kdesi v okolí Brna.‭ ‬Ještě štěstí,‭ ‬že náš Radiátor má široký okruh příznivců,‭ ‬kteří nás nenechali na holičkách.‭ ‬Takže toho osudného dne večer se z brány továrního areálu‭ ‬uprostřed davu hrnul plyšový Radiátor a za ním v těsném závěsu Jirka‭ ‬+‭ ‬Vory‭ ‬+‭ ‬Lenka‭ (= ‬stabilní jádro‭) ‬a čerstvé posily Michal‭ (‬specialista na svíčky‭) ‬s nováčkem Vilem.‭ ‬Bůhví proč se celý ten šestisethlavý dav zrovna rozhodl zajít na nákup do obchodního centra Nový Smíchov...Někteří si mysleli,‭ ‬že nás ošálí,‭ ‬když vyrazí o‭ ‬15‭ ‬minut dřív,‭ ‬ale my jsme se nedali a předjeli jsme je autobusem.‭ ‬V obchoďáku jsme nakoupili několik podivných písmenek a koukáme,‭ ‬že asi dojde na lámání chleba.‭ ‬Krajíce byli čtyři,‭ ‬tak jsme se spravedlivě podělili‭ (‬tedy,‭ ‬já jsem se tvářila že jako bezbranná dívka nemohu po nočních ulicích chodit sama,‭ ‬takže jsem dostala průvodce Vila a k tomu i Radiátor‭) ‬a s posledními zbytky denního světla jsme se rozprchli do všech stran.‭

Události,‭ ‬jež se odehrály v prvním a druhém patře popíši jen zběžně:‭ ‬Než jsme dorazili na Vyšehrad a nalezli Gorlici kamenný stůl‭ (‬pravda,‭ ‬kdybych si hned přečetla SV roh a ne jen V roh,‭ ‬byli bychom asi o chlup rychlejší...‭)‬,‭ ‬Jirka mi do telefonu popisoval jakési obrázky dvou křížů a stromu,‭ ‬Vory poznával krásy noční Prahy‭ (‬mj.‭ ‬ve snaze objevit dva kříže a strom s obálkou na Žofíně‭) ‬a pak mě posílal ještě ke kostelu na Pankráci a Michal si s přítelkyní na telefonu zpíval Koulelo se jablíčko.‭ ‬V koutku mladých historiků se náš radiátor cítil jako doma,‭ ‬a tak po krátké debatě s Vilem‭ (‬který se právě osvěžil výklusem k Pankráckému kostelu s neúspěšným oblézáním severního plotu‭) ‬na téma:‭ ‬lidi to nejsou‭ ‬-‭ ‬tak co teda‭? ‬-‭ ‬města‭? ‬-‭ ‬ulice‭? ‬-‭ ‬zastávky‭! ‬už jsme jen poskládali dohromady znalosti z různých částí Prahy a znovu vyrazili prozkoumat ten plot u kostela.‭ ‬Po cca‭ ‬15‭ ‬minutách Vilo držel v rukou obálku s křížovkou a když jsme konečně přišli na to,‭ ‬co dělá ten chlapeček v rohu u zdi,‭ ‬byl akorát čas vyzvednout si na stejném místě nové zadání a pod platanem na Jezerce první šifru třetího patra.‭ ‬V parku jsem statecne odrazila útok jakéhosi psa velikosti menšího koně‭ („‬On si chce jen hrát‭…“) ‬a s poučným povídáním o členech Národní strany vyrážím poprvé na společnou základnu‭ – ‬místo:‭ ‬KFC I.P.Pavlova.‭ ‬Tož tak.‭ ‬Nyní nechť se podělí o zážitky i jiní členové týmu.‭ (‬Jen Radiátor se omlouvá‭ ‬-‭ ‬šetří síly,‭ ‬dá to práci topit od soumraku do úsvitu.‭)

(dále J.‭) ‬Lenka to popsala dost poeticky,‭ ‬já jsem si celý týden při vstavání do práce říkal kterej vůl prišel na ten nápad jít dvě šifrovačky po sobě‭ (‬no hádejte kterej...‭)‬.‭ ‬Nicméně pobíhání mezi šiframa těch‭ ‬4‭ ‬pater bylo naprosto šílený a na únavu nebyl čas,‭ ‬vždycky jsme se někde na‭ ‬5‭ ‬minut potkali,‭ ‬něco jsem luštil,‭ ‬někdo mi do toho telefonoval...prostě Matrix.‭ ‬Jedinou chvilku klidu jsem měl při čekání pod nuselákem u komína,‭ ‬neb tam někdo ukrad šifru.‭ ‬Alespoň jsem se tam mohl seznámit s jedním krtkem.‭ ‬Rovnou jsem tam při luštění počkal na další‭ (‬bohužel zase opožděnou‭) ‬rotaci která nám ale vynesla kelty a tak jsme měli celé‭ ‬3.‭ ‬patro,‭ ‬jen to vyluštit.‭ ‬Nějak se to povedlo ani nevím jak,‭ ‬jen ty kelti chvilku odolávali,‭ ‬a už jsme zase jezdili po Praze.‭ ‬Čest sáhnout si pro jednu prasečí nožičku připadla mě.

‭ Asi jsem orgy zklamal neb jsem místo projevů nadšení nad kusem masa chtěl vědět kolikátí tam jsme.‭ ‬Neřekli,‭ ‬a to jsem tam byl dvakrát páč při čekání na tramvaj se mi to rozleželo,‭ ‬v šifře byla řeč o plotu a já si ho pořádně neprohlíd.‭ ‬Tak sprintem znova,‭ ‬už za pomoci Michala,‭ ‬fakt nic a honem zpátky aby nám to neujelo.‭ ‬Mezitím Lenka počítá nožičky keltům a Vory už vyjíždí pro poslední zadání‭ ‬4.‭ ‬patra.‭ ‬Na pavláku v parku mezi bezdomovcema a dalšíma batůžkářema lepíme kostku a konečně Vory telefonuje.‭ „‬Tak co,‭ ‬máš‭?“ „‬Nemám botu‭!“ „‬Jakou botu‭? ‬Kostku máš dostat‭“ … ‬a tak dále.‭ ‬Po delším telefonu krátké luštění a valíme k rybníku.‭ ‬V tramvaji několik dalších týmů,‭ ‬ale postupně vystupují a na konečné jsme sami.‭ ‬Samí orienťáci v týmu,‭ ‬jeden plnohodnotný a další studující pražáci,‭ ‬to se to mapuje.‭ ‬Já vesničan jsem jen chodil kam mi ukázali.‭ ‬Tak jsme si k vrcholovce přišli pěkně z druhé strany a pro změnu odešli zpátky k tramvaji.‭ ‬Mohli jsme mást soupeře ale nikdo tam nebyl,‭ ‬jen nápis‭ „‬Prahory tu už boli‭“ ‬a to před hodinou.‭ ‬I ty jejich koláčky už byly úplně studený,‭ ‬ale chutnaly.‭ ‬Chvíli jsme žertovali na téma jestli do nich důvtipné Prahory dali projímadlo,‭ ‬ale pak jsme je statečně zhltli.‭ ‬A bojovně jsme vzpomínali na to jak jsme pronásledovali Prahory na Svíčkách a hrnuli si to směr světlíška.‭ ‬Nádherná věc,‭ ‬svítilo to přes půl louky.‭ ‬Hned si říkám,‭ ‬Matrix nebude tak trapnej aby to byly obyčejný písmenka z LEDek,‭ ‬tak jsme zkoušeli kde co,‭ ‬jako třeba mapový značky,‭ ‬skoro půl hodiny nám to vydrželo než už nevím kdo přece jenom našel nějaké písmeno.‭ ‬Další půl hodiny jsme zápasili s textem začínajícím DHMK...,‭ ‬doteď nevím jak se z toho to O mělo vykoukat.‭ ‬Že jsou víčka nějaký jetý,‭ ‬to jsme si všimli taky,‭ ‬ale když vycházej písmenka tak co bychom řešili,‭ ‬že.‭ ‬Navíc se mezitím kolem začly motat nějaký Lamy.‭ ‬Když jsme odcházeli tak nastal nejlepší vtip‭ – ‬z houští se vynořily Prahory a‭ „‬nám se ta šifra tak líbila tak se jdeme podívat ještě jednou‭“ ‬a‭ „‬nedostaneme ještě něco‭?“‬.‭ ‬Moc jsme se bavili a rychle mizeli s pocitem že obávanému soupeři se něco nepovedlo a začíná znova.‭ ‬Euforie nám vydržela až do vyluštění mobilu...tohle se Matrixu opravdu povedlo a na dálku se omlouváme Prahorám že jsme je chvíli měli za amatéry co odešli haluzit‭ ‬:-‭)‬.

Víčka za světla šly celkem rychle,‭ ‬stihli jsme i pozdravit přítomné Jmelí a přemejšleli jsme co si asi o nás pomyslí že tam děláme.‭ ‬Morseovka u Hyacintu nás potrápila tak,‭ ‬že jsme poslali Vila pro nápovědu.‭ ‬No a pak přišlo kolečko a s ním klasická dopolední krize.‭ ‬Nápad přišel celkem hned,‭ ‬ale dvě hodiny jsme tvořili text s jedním překrytím a snad ještě déle ten s tím dvojím překrytím.‭ ‬Mezitím se jedlo,‭ ‬válelo po lavičkách,‭ ‬na dětské hřiště dorazily maminky z dětmi a taky Popocatepetl viditelně plný energie.‭ ‬Výsledek‭ „‬Ve skále‭“ ‬jsme ověřovali snad půl hodiny a do Kolovrat se nám moc nechtělo,‭ ‬ale vlak tam jel a jak jsme se tak váhavě zvedali,‭ ‬tak Popocatepetlové náhle vyrazili během.‭ ‬Tak jsme věděli že to taky mají a taky jedou do Kolovrat.‭ ‬Hřiště bylo vidět už z vlaku,‭ ‬ideální místo pro šifru.‭ ‬Tak jsme ho v deseti lidech pročesali jak protiteroristická jednotka.‭ ‬Ach jo,‭ ‬tak to zase někdo ukrad po té co u toho viděl Prahory...telefon orgům‭ „‬ne neukrad,‭ ‬podívejte se na mapu co jste dostali‭“‬...‭ ‬a honem zpátky na vl(a)k do Hostivaře.‭ ‬Kdybychom do tý mapy furt nečuměli u všech šifer předtím a stejně to byly ulice.‭ ‬Ach jo.‭ ‬Začínali jsme tušit že to nestihneme.‭ ‬Na správné hřiště dorážíme před třetí odpoledne společně s Popocatepetly a Lamama(mami‭??‬ach ta čeština...‭) ‬a vidíme že si nás mezitim obešli zkušení krtci,‭ ‬kteří vlakem zásadně nejezdí.‭ ‬Ale čert vem krtky,‭ ‬do konce hry hodina a půl a vlk je nějakej hustej.‭ ‬Dyť ten text je úplně přirozenej a na travičce se tak pěkně leží.‭ ‬Ještě že Michal až tak úplně nespal a tak za deset čtyři vyrážíme směr poslední tři šifry.‭ ‬Pro jistotu zase volám orgům,‭ ‬tentokrát s prosbou aby nám to nesebrali že si to chceme dojít po limitu.‭ ‬Nesebrali orgové,‭ ‬sebral nějaký jiný dobrodinec.‭ ‬Krátce po páté prolejzáme rokle kde měla být poslední šifra,‭ ‬je tam spousta zajímavých věcí i žebříků,‭ ‬ale obálka žádná.‭ ‬Tak další telefon orgům.‭ ‬ti nás musejí mít rádi.‭ ‬Robert-Antonio večeří a předává nám osobní výtisk poslední šifry,‭ ‬bohužel v přímo ulici Bellově.‭ ‬Sedáme si pod modrou bránu a snažíme se vyluštit šifru nějak jinak než že Bell je ten co zbyde,‭ ‬ale to fakt nejde a pak už opravdu musíme na vlak a domů....

Shrnuto a podtrženo,‭ ‬Matrix byl skvělý‭ (‬a velmi akční‭)‬,‭ ‬drobné chybky bereme jako daň za tu složitost.‭ ‬Kolovraty nás zřejmě připravily o regulérní dokončení hry,‭ ‬ale podmínky měli všichni stejné a Prahory s Krtkama tam neodjeli.‭ ‬Je to tedy naše blbost a holt smůla.‭ ‬Chybné interpretace šifer být nemají být ale vždycky budou...myslím že náš radiátor i tak Matrixu pěkně zatopil a agenti měli horký chvilky aby nás včas svedli z cesty.‭ ‬Počkejte za rok‭!!!

co se nám líbilo nejvíc:‭ ‬rotace,‭ ‬ledky,‭ ‬salát,‭ ‬čísla,‭ ‬hyacintová morzeovka,‭ ‬skoro všechno,...‭ ‬počasí

co se nám nelíbilo:‭ ‬..nevim..snad konjunkce,‭ ‬dost divná šifra‭ (‬zvlášť na‭ ‬1.‭ ‬patro‭)‬,‭ ‬jo a občas pře-schovávání šifer v místech kde to bylo zbytečný‭ (‬např.‭ ‬tunýlek pod tratí‭)