Ústřední topení

Jak bylo v krtčí noře
(Evička, Lenka, INDEX)

Tahle soutěž prý zraje jako víno. Letos má být ročník obzvláště vydařený. Šifry, co vyžadují neotřelá (a občas lehce praštěná) řešení. To bylo zhruba vše, co jsem před sestupem do krtčí nory (kam někteří borci lezou už popáté) věděla.

V Čertově rokli už defilují jednotliví členové úvodní logické řady. Nám se na cestu vedoucí k dalšímu stanovišti blýsklo až s nástupem Dia – Jupitera. Dlužno dodat, že ze zpětného pohledu byly kostýmy bohů výstižné. Ale i tak stále žasnu nad týmy, které logiku pořadatelů prokoukly už při prvním členu řady.

Možná, že kdybych po příchodu Venuše nezblbla celý tým nadšeným výkřikem „Pošta pro Tebe“, odhalili bychom planety dřív. Alespoň jsme si prohlédli víc kostýmů, když už se na nich orgové tak vyřádili :-)

Svižně míříme ke druhému stanovišti. Jako správný zelenáč obdivuji pestré nápady orgů. Jako ten s Barvami a temperami. Ovšem šifra s jízdenkou prosvícenou sluncem jej zastínila. Smekám. Ale 3. stanoviště mohlo být umístěno líp. Že by byla ulice Studená tak atraktivní, abychom ji procházeli sem a tam si opravdu nemyslím. Nedoluštění v kombinaci s úkrytem stanoviště nás stálo tak 15 minut.

Zkušený tým ( a zvláště Lenka s šifrovačkovým absťákem) luští, že je sotva stačím sledovat. Po malém zaváhání nad prací Franty – údržbáře na maloměřickém nádraží stoupáme ke kostičkovým hrátkám. Naše typická krtčí posila Zdeněk nám ukazuje zač je toho Prahora a zachraňuje slepou ulici s grafikou hrozící zákysem. Ale natrénované řešení jsme využili o několik stanovišť dál.

S městem za zády míříme k památníku Standy Krychle Nováka. A to už je výzva...kterou bere mužská část týmu jako otázku cti. Ač peláším, co mi dlouhé nohy stačí a (džíny dovolí), mizí pánové kdesi v lesích. Tak tady se hodí poznamenat, že kartu týmu jsme zkušeně nechali Evičce, takže jsem si zaběhal docela kvalitně.

Vypadala nenápadně. Ale lámala vaz. Šifra se čtverečkem, C4 a ležatou osmičkou. Nápadů bylo takřka nekonečně. Ten s lodním šroubem byl velmi elegantní, ale zavedl nás o zastávku dál. Což o to. Byla pěkná, konečně jsem mohla odložit radiátor – tedy týmový talisman a regenerovat. S Lenkou a Zdeňkem jsme se marně pokoušeli z (C4) na nekonečno stvořit slovo Civlina, kde by mohla být ukrytá chybějící šifra. Michal s Jirkou ji zatím hledali v hájích Hád. Po Michalově spásném nápadu ji našli. Konečně si můžem přečíst, kam nás posílá jízdní řád.
Škoda, ležatá osmička – lodní šroub se mi moc líbila. Zvlášť když ten nápis Ressel byl na mapě přesně v tom správném místě…Ale jednu výhodu to mělo – poprvé (a naposledy) za celou hru nás chlapi nechali na chvíli vydechnout a pořádně nasvačit :-)

U cesty na jižním okraji oblasti Zadní Hády je na stromě připevněn „jízdenkovač“. Ale kde mám jízdenku?!? Zběsile prohledávám složku se šiframi a nápovědami, pak i batoh, ale kde nic, tu nic. Trapas jako Brno! Co když čísla oražená na kousek papíru by byla na jízdence jinak zbarvená a to by šifru rozlousklo? Jdu na organizátorce vydyndat nějakou náhradní „šalinkartu“, abych zmírnila mé faux pas. Prý není třeba.

Čísla 1358000464 nám dobrou čtvrthodinu nedávala smysl. Mezitím brněnští obvolávali známé, tázali se, má-li kdo starou jízdenku. Pak jsme ještě jednou orazili. 1417000464. Bylo právě čtvrt na tři a 2 minuty. 464 je opravdu kóta.

Inu, kótu 464 jsme měli hned, ale pořád nám to nestačilo, přece nepůjdem jen tak haluzit, pořádně si to vyluštíme…Myslím, že jsme vytvořili světový rekord v době luštění časového údaje na jízdence MHD.

Šifrovačka pokračovala závratným závodním tempem. To se ještě zvýšilo, když nám šel v patách další tým. Ten však nějak nevyluštil dobře směr, což se v Řícmanicích ukázalo. Jako satisfakce pro mé zničené nohy docela fajn :-)Vyjímečně jsem na své navigační schopnosti hrdý :)

Cestou k Sylvině prameni jsem už měla jazyk na vestě. Podsedák, plyšové topení....vše nějak záhadně ztěžklo...kéž už jsme v cíli. Prostě krize. Uznávám, že cesta přes sedlo byla zákeřná, ale určitě nejrychlejší a nejlepší.

(kotelník) Za mužskou část se musím důrazně ohradit. Vůbec jsme děvčata nehnali. To ony se táhly za náma a furt jedly čokoládu a tak. No, vážně to chvilkama bylo trochu moc závodní. Opravdu užili jsme si těch 20 minut u té jízdenky, vstupní řadu a luštění anakondy. Jinak to bylo takový „Mám rozbalovat deku? ...Tak jo...Vlastně ne, dej sem mapu!“ I u té osmičky jsme pořád lítali prověřovat nápady. Vždycky říkám, že šifrovačku si lze buď užít nebo vyhrát. Ještěže si to většinou užíváme...

Šifru u pramene vyluštila Lenka přímo bleskově. Teď už jen sešup do Bílovic. Tamější sudoku – killer byl trochu časově náročnější. Ale luštit šifru v sokolovně s vědomím, že dnes už se dál nejde...a hlavně že jsme dorazili první bez ztráty bodu... no co vám budu povídat.

Osmičky nám prozradily, že tajenkou je (prý české) slovo mikroskop. Zařadilo se tak po bok loňského RAUTu a letošního zanosího TURBOKOMPRESORu. A bylo.
V tělocvičně vládla příjemná atmosféra, voněl gulášek i horká čokoláda. A slušivá modrá trička s krtkem byla milou tečkou za krásným šifrovacím dnem.
Příští rok jdu zas. Ale předtím si pojedu pěkné brněnské lesy prohlédnout. Letos jsem to zkrátka nestihla.

Jestli milému čtenáři přijde, že jsme skoro neluštili, tak má pravdu. Typicky jsem doběhl pro zadání podal ho Lence a ona mi skoro okamžitě řekla další cíl. To máte pak těžké.

PS : Jde o dobrý ročník. Barva má podzimní jiskru, buket je výrazný, nezaměnitelný a velmi příjemný a chuť je plná, vyvážená. Neotřelé nuance potěší každého, kdo toto tento ročník degustuje.