Ústřední topení

Vědomi si hrozby dojití, jistíme se hned od začátku. Velikost družstva omezujeme na minimum (=2), Vory noc před nespí a ještě ráno dojíždí autem. Nu a já plánuji nespat noc následující, což se ukazuje jako nedostatečné, berlu také už dva dny nenosím, tak aspoň odmítám rychlé pohyby a beru tu o poznání horší mapu Brna, z těch co mám. I přes tuto kvalitní přípravu se scházíme ráno před letohrádkem, hecujeme se s Elis, necháváme se fotit a za pískotu orgů začínáme luštit.
Některé týmy odcházejí rychle, ale my to bereme s rozvahou a klidem. Postupně to dáváme dohromady a ani neztrácíme mnoho.
Do změti čárek a teček koukáme trochu zmateně. Takticky volíme lavičku na sluníčku, ať nám nenastydnou nohy. Nacházíme třetiny a pak se zasekáváme. Napadá nás i správná varianta, ale zavrhujeme ji, než ji pořádně vyzkoušíme. Po nápovědě to trvá jen chvilku a máme to. V podstatě stejný princip jako na 1. šifře nás zkrátka dostal.
Přestože máme celé znění tajenky, najití stanoviště nám trvá více, než je zdrávo. Všude spousta týmů, ale cívka žádná. Nakonec to nevydržím a na obchůzku se pomalým krokem vydávám já. Náhodou vidím někoho jak bere zadání a tak se na to můžeme vrhnout. O trojském koni z motta víme, ale stejně si to chceme vyluštit. Málem vykoukáváme postupnou tajenku, ale těsně před cílem to vzdáváme a tak si nakonec logickou část musím vyřešit pořádně. Na to Vory počítá řádky a můžeme jít dál. Dolušťujeme za chůze a od Q dál děláme chyby a samotné Q nemáme vůbec (je zajímavé, ze W jsme našli...)
Takže hledání další šifry bylo ještě potupnější. Naštěstí to Vory nějak zvládl a já mohl poslat SMS. Čekala nás klasická týmovka, takže jsme se slzou v oku vzpomenuli na Sopťu a dali se do toho. Velkou část jsme vymysleli a z toho špatně jenom jedno, nic se nám z toho vymyslet však nepovedlo a tak Vory usíná a já do toho koukám a čekám na nápovědu. Tento model později volíme i na dalších stanovištích a musím uznat, že se osvědčil (Vory se vyspal a já se dočkal). Když přišla, tak zkoušíme doplnit chybějící názvy, podle principu, že celý sloupec má jednu barvu, ale nepomáhá to dostatečně. Z _RAEPOD_EŽD a mapy, kde uvedený podjezd není, jsme to nedomysleli. Takže máme další hodinu opalování než přijde popis dalšího stanoviště. Jenže místo místa přichází spousta čísel. Dokonce je těch čísel přesně stejně jako obrázků v zadání. Nakonec zkoušíme volat kruťáky, kde se stala chyba :) tak prý v nás. Konečně se chápeme čítanky a aspoň to TRAT PODJEZD z ní vyčteme, ještě máme B, ale pak už se to (zase) rozbilo. Tak ještě zkoušíme psát o řešení druhého stanoviště, kde známe celé jeho znění a doufáme, že z toho získáme princip. Nu, orgové nám na to neskočili a neposlali ani pozdrav. Následuje procházka k oběma břehům Svratky a přilehlým podjezdům, až Vory dalším telefonátem získává nápovědu k řešení a my konečně můžeme vyrazit pro pětku. Řešit hodinu řešení se nám asi hned tak nepovede ;)
Při vyzvedávání si říkáme, že by to chtělo dohnat nějakým průchoďákem a taky že jo :) Následující cestu sice nevolíme nejkratší, ale určitě nejdrsnější. Navíc jsme vyluštění trošku nedodělali, tak ještě voláme Ole, kde je v Komárově ping-pong, než si doplníme nábřeží. No i tak začneme hledat ze špatné strany a projdeme celou ulici, než najdeme hřiště.
Šestku to vyluštit určitě chtělo, ale přišla na nás odpolední krize. Dáváme dohromady rozložení šestihranů a Vory počítá i počet bílých, ale vychází mu 27 a tak jsme odsouzeni k odpočinku. Nápověda nepomáhá ani malinko a v trávě se moc hezky leží, tak si alespoň předpočítávám písmenka v čítance a řešení řešení mi tentokrát trvá znatelně méně.
Pomalu začínáme počítat minuty a hodiny. Chceme si aspoň prohlédnout všechny šifry a času už mnoho nezbývá, tož se u chumelenice moc nerozmýšlíme a rovnou škrtáme a doplňujeme. Opět odcházíme s nedoluštěnou šifrou a opět se nám to vymstilo. Když projdeme celou ulicí a nikde žádný tým, tak nechávám Voryho hledat a urychleně dolušťuji. Na lávce už jsou sice týmy, ale i tak nám nalezení zabere další drahocené minuty.
Jelikož jde o sudou šifru, tak lze očekávát mizerný výsledek. Tentokrát se obaja celou dobu věnujeme luštění, ale k ničemu to nevede. Snažíme se i protilehlá písmena různě průměrovat nebo sčítat, ale ani motto ani nápověda nás kýženým směrem neposouvají.
Začíná být jasné, že řešení dostaneme v 22:51 a v 23:00 končí hra. Zvedáme se tedy předem a vyrážíme očekávaným směrem. Za hlavní silnicí vytváříme dočasné stanoviště, odpočívátáme písmena v čítance a vyčkáváme. Trháme rekord v řešení řešení a Vory vybíhá. Forma je a tak mi volá název posledního stanoviště s několikaminutovým předstihem. Posílám SMS, scházíme se, chvilku koukáme na piškvorky, ale po pár minutách voláme orgům, že vzdáváme a kde je cíl. Naštěstí voláme i Elis, tak se dozvídáme, že nemá cenu už nikam chodit a radši hledáme cestu pro auto a domů. Čekání na rozjezd ještě vyplňujeme nákupem zbytečného lístku, sdělováním si dojmů s Kofilou a odháněním místních figurek.
Celkově to byla další zajímavá zkušenost. Trochu mi vadil stejný princip na prvních dvou stanovištích a také mi přišlo, že nápovědy toho většinou moc nenapověděly, ale to bylo asi tím, že byly buď příliš rafinované (kruhový pavouk) nebo odkazovaly na třetí krok, když my neměli ani první (Kudy kam). Od luštění ve dvou lidech se zázraky očekávat nedají a přípravu to chce do dalších let také vylepšit, ale vybojované 8. místo určitě našemu PR ostudu neudělalo. Tak třeba za rok zase někdo porodí a někdo přijede do Brna doplnit tým nebo aspoň dostaví :)