Ústřední topení

Pomalu končila jarní luštící i OB sezóna a tak jsem po dlouhé době otevřel kalendář akcí a tam mně udeřilo do očí místo konání nejbližší šifrovačky: Uherské Hradiště. Další charakteristiky taky celkem jasné: komorní akcička, jednodušší šifry, někdy spíš hádanky a znalost UH nutná. Tož přemlouvám Olu, která se ani moc přemlouvat nenechá, vyhazuju si kotník, abych jí moc neutíkal a posílám přihlášku.
Náročné to ovšem bylo už od 0. šifry, kdy bylo nutné psychicky vydržet do přibližně pěti odpoledne, kdy konečně přisla na mobil první šifra a my mohli začít zjišťovat, kdy a kam máme dorazit. IDOS si na básničce smlsnul, balíme batůžek, berlu a autem jedeme k autobusáku.
Stejně jako všechny další týmy nastupujeme do autobusu a odjíždíme do Staráku ke hřbitovu. Na dveřích busu je vyvěšená další šifra (kotelník a Sopťa jistě ocení obří sud z Lázní Libverda, sic mi znalost graficky podobné šifry z loňských Svíček byla k ničemu) tak se snažím si ji zapamatovat a Ola se ji s foťákem bez baterky snaží vyfotit :) V davu (30 lidí, takže normální dav, žádná demonstrace jako na TMOU) prohledáváme hřbitov, okolí a dokonce i ulici U sklípku. Pajdání s berlou, když opravdu netušíme co máme hledat a hlavně kde, přestává být zábavou. Voláme o nápovědu a sice to je v podstatě rohlík, ale aspoň víme jakým směrem hledat. Zkoušíme první hospodu a přestože zde sudy nemají, mají aspoň hodnou obsluhu, která, po tolika ptajících se lidech, ví kam nás poslat (ano vím, co na to šifrařská etika, ale když to celý tým slyší a navíc to je v podstatě jediný způsob, jak tu šifru vyřešit...).
U Koruny potkáváme organizátorky a dozvídáme se, že autobusem se vůbec jet nemělo. Hmmm. Dostáváme další zadání, tentokrát skutečně šifru, takže to oba řešíme dříve, než zaplatím startovné. Bohužel, řešení nás moc netěší. Čekají nás 3km podél Moravy a začíná se blížit tma.
Na konci už to Ola nemůže vydržet a když potkáváme týmy v protisměru, tak pro zadání dobíhá sama. Překvapivě ho donesla nevyluštěné, tak si ho na chvilku půjčuji. Když nic nemůžu najít, tak si ho bere zpět a čte řešení. Nastává asi největší krize našeho týmu, další stanoviště leží zpátky přes celé město a ještě kousek. Po dlouhém rozmýšlení padá konečné slovo, nasedáme do auta a pokračujeme mimo hru. Přece jenom nás představa dalších podobných přesunů s mojí nohou docela děsí.
Nyní již jdou přesuny výrazně lépe :) ale i takhle byl výlez na Rochus adrenalinový, hlavně když jsem zkušeně nechal čelovku v Brně. Snažíme se souřadnice vyřesit na místě za pomoci světel z foťáku a mobilů. Ani ohňostroj nepomáhá a já mám pouze první S. V autě už to jde lépe a valíme ke studánce.
Také šestka odolává než ji vezmeme do auta a k mapě. Pak už není problém identifikovat letecký snímek. Aby nebyla výhoda auta tak výrazná, tak Ola objízdí preventivně jeden blok dokola, ať se trošku provezeme ;) Za trať se tak dostáváme na začátku skupiny několika týmů.
Obdržené CD nás však sráží opět na kolena. Do kazeťáku v autě ho asi nenarveme, z obalu nic vykoukat nelze a domů daleko. Ani vyškrábané "Do půlnoci 7" nám nepomáhá. Ještě zkoušíme prozkoumat okolí nádraží (ČD~CD) a pak už jen posíláme SMS, že to balíme a jedeme se vyspat.
Ráno si ho pouštíme a doufáme, že to je něco lepšího než Myší díra (asi 30m od nádraží, kde jsme byli). Nu nebylo. K cíli už chybělo jen málo, ale náš demoralizovaný tým už neměl sílu. Příště to bude chtít zdravější tělo a větší chuť bojovat, i když mám obavu, že nepřehratelnost CD by nás dostala tak jako tak. Každopádně obdivuji hluboce MUPY MUP!, protože pro mimo hradišťský tým to muselo být velmi náročné. Teď se jen Ole snažím vysvětlit, že 2 hodiny chodit po městě a vůbec netušit co mám dělat a jak se posunout dál může být i zábava :)))