Ústřední topení

Lamí stezkou 2008

Složení týmu Kocouří procházka na letošní Lamí stezkou se ladilo do posledního okamžiku a i potom to dopadlo dost jinak. Údernou dvojici kotelník-Vory vcelku brzo doplnila Lenka pokrývající americké časové pásmo, zatímco já jsem delal zagorku (velmi prorocky) a páté místo se rozdávalo skoro v inzerátech. Nakonec ho pod heslem: "Pokryjeme všechna pásma, nezbrzdí nás ani plazma" ukořistila Janka z Kyrgystánu z Narynu, já jsem podlehl svodům a složení bylo komplet. Navíc ještě zkoušíme vlastní chat na týmových stránkách, takže neznámých faktorů spousta a jistě se po neúspěchu najdou nějaké objektivní příciny ;)
Na velké zahajení jsme dorazili v plné mužské sestavě. Já z Brna, kotelníka jsem nabral cestou a Michal už čekal před hlavákem i s povozem a zapřaženým varanem z loňska. Všech šest vetví nacházíme v úvodní šifře celkem svižně, takže se Vory může ujmout biče a už se řítíme Prahou. Varianta, kdy my dva luštíme vzadu a Vory si hlídá nahlášené zastávky, vyzvedávání a hlavně si do toho od nás nenechává moc mluvit se ukazuje jako velmi vhodná. Prostě v době, kdy jsme jeli nočním městem a já vůbec netušil kam a proč jedeme, tak nás dokázal dokonce propašovat do metra a ješte za nás všechny (3 luštiči, varan a valník) platil jednou SMS jízdenkou. Jenom ten pán v budce na Florenci se tvářil trošku zmateně, když jsme za ním přiběhli a najednou se snažili zjistit info o různých nej pražské socky.

(Pozn. redaktora: Na té fotce v pravo není taktická porada nad rozmístěním agentů týmu po praze, ale nápis MO T DETSKY (S už bylo rozebraný). Jestli nevěříte, zkuste si prolézt krtčí norou. Hned se vám rozsvítí.)
Z dobře rozjeté akce jsem bohužel musel odjet spát (ještě, že z Prahy do Brna jezdi to Pendolíno), ale letadlem přiletěla Lenka a doluštila naše záseky. Největším naším problémem vůbec byl přechod od znalosti kódování po nalezení vlastního místa. Booly hodně kazilo grafické provedení čárky, ale naštěstí se povedlo jet okolo při cestě na jiné stanoviště a čtyřčíselnou zbytečné zařazení nejednoznačného prvního mobilu. Nu což, už jsem dlouho nestál uprostřed staromáku a nevolal: "DIDLO! DIDLO!" I správnou variantu "sídlo" jsme zkoušeli, ale bohužel jen jednou a to u sídla vlády (pan vrátný byl zvyklý, už tam prý někdo volal i "štrůdl"). Krásnou koláčovku prolomil Vory, když si skočil domů do sprchy chvilku potom, co jsem se konečně v tichu dostal obdobně hezké Tmou. Spolu s dělící větví už jsme tedy měli 3 konce a začali promlouvat do pořadí na čele. Víme, že ještě nikdo do finále nepostoupil, sedáme u Karláku na lavičku a bereme do ruky 26. Už máme změřeny všechny velikosti a pospojované součty 6, ale pořád nic. Dáváme si čaj na posilněnou, jíme buchty od Zdeňky a sledujeme procházející se kocoury. Náštěští je H z trojek příliš nápadné a s trochou fantazie dáváme všechna písmenka. Bohužel ani přesto, že do kopce pomáháme tlačit, nestíháme do základní školy dorazit v čas. Pan školník nám ještě mává, ale je neúprosný. Nadarmo křičíme heslo do oken a snažíme se překonat plot. Prý zase až ráno. Nu a do rána dolušťují svojí 4. větev i Pralinky a nám uniká dilčí úspěch. V dalších dnech už jenom kotelník dotahuje zbytek za mého neustálého opakování, v čem je ukrytá morseovka a kde se bude něco kreslit. Jinak už krom procházek Prahou a zkoumání prastarých teleportů nic.
Finále je pro nás načasováno trochu nešťastně, jelikož Vory se stále ještě více soustředí na ROB, ale aspoň do tří nás doplňuje Aleš. Při jedničce nejdříve zbytečně zmatkujeme a pak nás zradil i varan, který odmítl běžet na Mírák. Naopak LUK je krásná týmová a hlavně rychlá práce. O OB je toho již nápsáno dost, nás nejvíce zradilo, že důležité informace leží blízko startu, kdežto mi volíme strategii počítající s oběhnutím velkého počtu kontrol. Trošku pocit, jako když se doba luštění losuje a nikoliv odvozuje z vlastního luštění. Rozpačitý výkon pokračuje i u kačerů, přesto si stále držíme pohodovou třetí pozici. Tradiční zásek přichází u ZOO, která nám zabrala skoro tři a půl dne. Odhalujeme skoro vše, jenom znamení nám nedocházejí a nápověda nás posílá na úplně špatnou cestu. Holt sedm je velmi zrádné číslo, hlavně když podstatná je dvanáctka. Ale ta rána na Podbabě za to stála a raní koupel ve Vltavě se také cení. Vězně pak kluci navštěvují sami, ale prý to jsou dost drňáci a hlavně neslušňáci. Já přijížím už jenom na závěrečnou, ale v době kdy už ji Haluz několik dní luští a nikam to nevede. Z povinosti to zkoušíme také, ale nejednoznačností je mnoho a tak dáváme jen první POKRACUJ a poté již jen náhodně zkoušíme. Naštěstí je nedlouho potom hra ukončena a my vyhnáni zpět domů.

- 2 měsíce je opravdu hodně
- některé šifry moc hezké (provedením, nápadem) některé méně (krom finálovky hlavně provedením)
- ještě pořám máme co zlepšovat
- gratuluji Biohazardu :)
- i bez Lenky se lze držet vepředu